Francouský důstojník je vyslán k cizinecké legii, aby tam dva měsíce dohlížel na činnost jednotky. Přidělený pobočník ho provádí po pevnosti a přitom říká: ”Tady je jídelna, tady jíme a tady je společenská místnost, sem se chodíme dívat na televizi.”
Po prohlídce se důstojník ptá: ”A jak je to tady se ženami, máte tu nějaké?”
”Nikoli, pane, ale od toho tu máme v ohradě velbloudici,” na to pobočník.
”Ale to je odporné,” praví zhnuseně šarže a odebere se na ubikaci.
Po měsíci pobytu však na důstojníka přijde nutkání a tak si nechá zavolat svého pobočníka a dikrétně mu povídá: ”Půjčte mi klíč od té ohrady s velbloudicí. Ale nikomu ani slovo!”
Pobočník přinese klíč a důstojník se odebere do ohrady. Asi po čtvrt hodině pokopaný, pokousaný a potrhaný důstojník opět vyhledá svého pobočníka. ”To mi tedy řekněte, jak to s tou velbloudicí děláte. Mě div nesežrala.”
”Jednoduše, pane,” na to pobočník, ”nasedneme na ní a jedeme do nejbližšího města do hambince.”