Pan Novak si poprve v zivote privedl domu milenku, protoze manzelka poprve v zivote odjela na skoleni. Ale co cert nechtel, zrovna kdyz se po osprchovani venovali na koberci v obyvacim pokoji hlavnimu duvodu navstevy, ozval se zvonek. ”Koho sem certi nesou,” zahlaholil pan Novak, ”pockej, jdu se podivat.” ”Ted nemuzes prestat, Frantisku,” kvicela mlada vzrusena zena, ”Me by pak strasne bolela hlava.” ”Dobre,” zamumlal hostitel a pokracoval hlava nehlava. Dalsi a dalsi zvoneni ho ovsem tak znervoznilo, ze byl nucen svou zajimavou cinnost nedobrovolne ukoncit. Dosmatral se ke dverim, nahledl do kukatka a zdesil se. Bezel zpatky do obyvaku a vzrusene septal: ”Vratila se stara, reknu, ze jsem spal, ty se rychle oblekni a vyskocis z okna.” ”Ja uz jsem skoro oblecena, ale z okna vyskocit nemuzu.” ”Musis.” ”Ale milacku, vzdyt je to trinacte patro,” knourala milenka. ”Skakej a nebud poverciva.”