Po druhé světové válce se znovu vytyčovala hranice mezi Sovětským svazem a Polskem. Sovětsko-polská vytyčovací komise s mapou procházela celou trasu nové hranice, když tu náhle s vyděšením zjistila, že přesně na hranici stojí dům. A nově navržená hranice ho dělí přesně v půli. Kuchyň na jedné straně hranice, zrovna tak světnice, ložnice a chlívek na druhé.Komise tedy zabušila na dveře, aby to s majitelem domu nějak projednala. Po delší době se dveře otevřely, vykoukl starý, plesnivý dědek.
„Dobrý den, pane, my tady vytyčujeme novou hranici, a hranice vám přesně půlí dům, a tak se vás chceme zeptat, chcete žít radši v Polsku, nebo v Sovětském svazu?“
„Víte, tak to já nevím, já se musím zeptat ženy“, řekl dědek a zalezl. Po hodné chvíli zase vyhlédl ze dveří a povídá:
„Tak žena říká, že radši v Polsku.“
„A proč právě v Polsku?“ ptá se vedoucí vytyčovací komise.
„Tak to já nevím, to se musím zeptat ženy“, řekl dědek a zalezl zpět. Po ještě delší chvíli opět vykoukl a povídá:
„Tak žena říká, že prej v Rusku jsou větší mrazy!“