Postarší sukovitý chlapík vstoupí do banky a zamíří k prvnímu okénku.
„Chci si v tý vaší podělaný bance založit účet“ , praví bodře.
„Jak prosím?“ odvětí šokovaná dáma za přepážkou.
„Zřejmě jsem vám nerozuměla, mohl byste to zopakovat?“
„Tak ’eště jednou, sakra! Řek’ sem, že si chci v tý vaší podělaný bance založit účet“, zahromuje chlápek.
„Je mi velice líto, pane,“ odpoví vzdorovitě a třesoucím se hlasem paní za přepážkou, „ale takovýto způsob vyjadřování v naší bance netrpíme“.
Nato se zvedne odejde do ředitelovy kanceláře, aby ho o incidentu informovala. Ředitel její stížnost vyslechne a potvrdí jí, že není povinna poslouchat hrubé výrazy od klientů. Oba se pak vrátí k přepážce a ředitel se autoritativně ptá toho obhroublého muže, „Je zde nějaký problém, pane?“
„Ale h…o problém,“ praví plebejec, „Jenom jsem vyhrál sto melounů v loterii a chci si je v tý vaší podělaný bance uložit.“
„Chápu,“ na to ředitel se změněným výrazem v obličeji, „a tahle kráva dělá problémy, že?“