Jedou atomoví fyzici vlakem, a vtom jeden řekne: „3“ a všichni se začnou řehtat. Pak se uklidní, a jiný řekne: „5“ a zase se všichni složí smíchy. Vzápětí další řekne: „11“ a vypadá to že smíchy prasknou. Pánovi co sedí naproti je to divné, tak se jich ptá: „Prosím vás, čemu se to smějete ?“ „No my známe některé vtipy tak dobře, že jsme si je očíslovali, a už je nevykládáme celé, řekneme jen číslo vtipu a to stačí.“ „Aha, a můžu si to taky zkusit?“ „Jasně.“ Tak pán se nadechne a povídá: „14“ …nic, ani úsměv. Tak si řekne, ten asi nebyl dobrý, zkusíme jiný: „9“ … zase nic, koukají se na něj divně. Tak vsadí na tutovku a povídá: „3“ … kamenné ksichty. Tak se ptá: „Vždyť jsem nakonec říkal i vtip který se vám předtím líbil, proč jste se nesmáli?“ „No když vy to neumíte tak podat!“